Oblíbené tresty v minulosti
V lepším případě je známe z filmů pro pamětníky nebo z vyprávění prarodičů, v horším případě jsme je zažili na vlastní kůži:
- Posílaní „do kouta"
- Klečení na hrachu
- Výprask
- Domácí vězení
- Ve škole: jít „na hanbu"
- Oslovská lavice
- Bití rákoskou do otevřených dlaní
Způsob a míra trestu
Závisí na dvou faktorech:
- Věku dítěte (jinak trestáme batole, jinak puberťáka)
- Jeho provinění (jinak potrestáme, když si dítě neuklidí pastelky, a jinak, když úmyslně svým chováním ohrožuje malého sourozence)
Fyzický trest - ano, či ne?
Jsou státy (třeba Skotsko), které fyzické tresty zakázaly. Nesmělé pokusy se objevily i nás, ale nebyly dotaženy do konce. Nicméně i psychologové se shodují v tom, že jsou situace, kdy je plácnutí přes zadek prospěšnější než dlouhá domluva. Jedná se hlavně o případy, kdy by dítě neuposlechnutím ohrozilo sebe nebo jiné osoby. Typickým příkladem je přeběhnutí přes cestu přes výslovný zákaz rodiče. Mantinely fyzického trestu jsou velmi široké. Fyzický trest může mít jak podobu plácnutí přes ruku nebo přes zadek, tak zmlácení dítěte do bezvědomí.
Máme-li výčitky svědomí kvůli plácnutí přes zadek, může nás uklidnit, že podle definice je tělesný trest tělesným týráním tehdy, dochází-li k potrestání za pomoci předmětu, je-li bití směřováno na citlivé části těla (hlava, bříško, oblast genitálií, plosky a dlaně) nebo také tehdy, zůstávají-li na těle stopy po ranách (modřiny, škrábance, pohmožděniny atd.).
Záleží na osobnosti dítěte
Stejně jako záleží na osobnosti vychovatele, odvíjí se výchovné působení také podle samotné osobnosti dítěte - jsou děti mazlivé a nemazlivé, bojácné a odvážné, sebevědomé i úzkostné. Tatáž odměna a týž trest budou mít pro každé dítě jiný význam. Je dobré vyvarovat se krajních výchovných prostředků, poněvadž vždy tak máme schované „eso v rukávu" pro ještě vyhraněnější situace, které mohou přijít. Příliš silné tresty také vedou většinou spíše ke vzdoru, nebo naopak k pasivitě.
Trestat s chladnou hlavou
Po provinění se doporučuje poslat dítě do jeho pokoje - rodiče vychladnou a v klidu nejlépe společně promyslí další postup, dítě se uklidní a má čas přemýšlet, co provedlo. Trest by měl být vždy doprovázen slovním vysvětlením („vysvětlili jsme ti, že to nemáš dělat... nerespektuješ dohodnutá pravidla/naši dohodu..."). Po provinění dítěte trvejte na jeho omluvě.
Tresty u malých dětí
Trestem pro malé dítě je už odepření sladkosti, zákaz sledování DVD nebo večerníčku, popř. zabavení oblíbené hračky.
Psychický trest ve formě odmítnutí nebo slovního zavrhnutí dítěte (běž pryč, neposloucháš, maminka tě už nemá ráda), je nepřijatelný. U malých dětí se vyhneme i ironii, dítě ji nepochopí a vezme ji doslova. Pozor na tresty, které nejsou míněny vážně: dám tě někomu jinému, zavolám na tebe ježibabu apod.
Tresty u starších dětí
U starších dětí se už fyzické tresty nedoporučují, ztrácejí výchovný efekt. Nabízejí se další varianty:
- Zákaz televize, počítače (diskutabilní je otázka kontroly takového trestu)
- Snížení kapesného
- Odepření zážitku, na který se dítě těšilo (výlet, kino apod.)
- Domluva, rozebrání provinění
- Odpracování nebo oprava vzniklé škody (např. při rozbití sousedova okna, zašpinění koupelny, rozbití hračky)
Jaké tresty nejsou vhodné
- Zakazovat dětem jejich zájmy zoblasti sportu nebo kultury
- Zakazovat mimoškolní kontakt s kamarády
- Pracovní tresty (tj. práce za trest). Dítě si tak totiž může zakódovat, že práce je vždy trestem.
- Vyhrožování, které není míněno vážně (odvedu tě na policii, dám tě do ústavu)
- Sporné - domácí vězení (děti už tak tráví většinu času doma, domácím vězením přijdou o pobyt na čerstvém vzduchu)
Diskuze