Dávno už neplatí vzorec tradiční rodiny - otec, matka a děti. Pojďme se podívat na dějinné souvislosti - proč i v 21. století převládá názor, že hlavou rodiny by měl být muž?
Odpověď hledejme v minulostiAž na výjimky v lidské historii vládl patriarchát, tzn. „vláda muže“. Ale abychom nebyli nespravedliví - několikrát v dějinách narazíme i na matriarchát, v němž byla hlavou rodu pramáti, nejstarší žena rodu. Situace se začala měnit s rostoucím blahobytem společnosti, k němuž velkou měrou přispěli muži. Ti však se svým majetkem nemohli volně nakládat. Matriarchát byl postupem doby nahrazen patriarchátem.
Matriarchát dnesJednou z mála matrilineárních společností přežívajících do dnešních dnů jsou Náchiové v čínském Jünanu. Vesničtí starostové či kulturní činovníci jsou většinou muži, ale v čele rodiny stojí nejstarší žena. V Tibetu i jinde na himálajských svazích lze narazit na polyan¬drické uspořádání rodin, kde se více bratrů dělí o jednu manželku.
Kulturní rozdílyRůzné kultury přisuzovaly a přisuzují ženě ve společnosti a domácnosti rozdílná práva. Islám například v Koránu zakotvuje právo na polygamii - muž se smí oženit až se čtyřmi ženami. Ale je tu jeden háček - ke všem musí být naprosto spravedlivý a zahrnout je stejnou péčí a finančně je zabezpečit. V praxi to znamená, že koupí-li auto jedné, pak musí stejně obdarovat i ostatní manželky. K rozvodu mnohdy stačí 3x pronesená formule "Zapuzuji tě" (ve Spojených arabských emirátech ji může manžel poslat i přes mobil).
V arabských zemích se setkáme i s institucí tzv. dočasné svatby. V těchto zemích nemůže dojít k sexu mimo manželství, proto muž za určitý obnos nabídne ženě dočasný svazek. Kritici ho přirovnávají k prostituci a také jim vadí zneužití situace zvláště chudých dívek - v těchto zemích, kde nevěsta musí být panna, mají pak „dočasné manželky“ problém najít manžela. Postavení žen v islámských zemích nelze ale přičítat jen islámu, svou roli hrají i místní tradice, způsob výkladu Koránu a míra uplatnění šaríi (islámského práva).
Být vdanou ženou v Africe taky není žádný med. Muž nezřídka pracuje ve městě a rodinu vidí jen občas, výjimkou nejsou ani milenky (často prostitutky), což později vede k nákaze vlastní manželky nebo manželek virem HIV. I když je žena doma, africký muž se zásadně na žádných domácích pracích a výchově dětí nepodílí. Češka provdaná v Africe popisuje příklad, kdy autobus zapadlý v blátě vytlačovaly ženy a děti, zatímco muži si spokojeně hověli vevnitř. Zasáhnout musel až řidič autobusu.
Machistické tendence v manželství ale nejsou jen výsadou Afričanů. V mnoha jihoamerických a jihoevropských rodinách to vypadá podobně - muž je pánem domácnosti, žena poslouchá a plní jeho příkazy.
Ale stačí zůstat v Evropě - teprve roku 1977 byl v tehdejším SRN zrušen předpis zaručující manželovi právo rozhodovat o zaměstnanosti své ženy.
Rovnoprávnost ženStačí si jen uvědomit, kdy například ženy dostaly volební právo. V mnoha evropských zemích to bylo až po 1. světové válce ( Československu 1918), ale v takovém Švýcarsku si musely počkat až do roku 1971, na kantonální úrovni to trvalo dokonce ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu, a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu. V mnoha arabských státech dosud ženy nemají volební právo vůbec, někde ani nemohou řídit auto nebo vycestovat bez souhlasu manžela.
Podobné to bylo i se vzděláním žen - první dívčí gymnázium Minerva v Praze bylo otevřeno roku 1890 a na UK se ženy dostaly až kolem roku 1900.
Dosud jsou na světě místa, kde se upřednostňuje vzdělání mužů - třeba Asiaté počítají s tím, že dívka se vdá do jiné rodiny a svým rodičům nebude už nijak užitečná. Jejich snaha dát jí příslušné vzdělání bude nakonec jen jednosměrnou investicí.
Světlá budoucnost?I dnes ještě převažuje názor, že muž je ten, kdo má finančně zabezpečit rodinu a žena se stará o domácnost. Pro velkou spoustu mužů je žena v domácnosti ideálem. Ostatně, přijít z práce domů do uklizeného bytu, kde vás čeká usměvavá ženuška s připraveným, vlastnoručně uvařeným jídlem - který muž by byl proti?
Zažité stereotypy se naštěstí začínají měnit. Tím, co tyto změny podmiňuje, je vzdělání a zaměstnanost žen. Platí, že vzdělaná žena chce své znalosti uplatnit, tudíž jí více záleží na dobrém zaměstnání, mnohdy (k hrůze některých mužů) lépe placenému než práce jejího manžela. A ruku v ruce s finanční nezávislostí přichází i nezávislost ve vztahu. Žena nemá důvod setrvávat v manželství, které ji neuspokojuje. Disponuje vlastními financemi, ví, že se uživí sama a že není na manželovi existenčně závislá, tak jako tomu bylo za časů našich babiček.
Ale abychom mužům nekřivdili - hlavně mladší ročníky si začínají uvědomovat, že přebalit dítě nebo se s ním vydat na procházku v kočárku jim neubere nic z jejich mužnosti.
Další zajímavé články na téma Rodina a děti:Cestování s dětmi
Práce a rodina – jak to skloubit dohromady
Sourozenecké pořadí a vlivy na děti
Svobodné matky a jejich práva
Adopce na dálku
Test otcovství
Chůva v akci
Dvojčata