Mnoho rodičů má na žalování vyhraněný názor. Pro ně to je něco špatného, nehezkého, nesprávného a prostě to je “fuj”. Pro dospělého člověka je snadné rozlišit, co už je nutné někomu nahlásit. Všichni poznáme rozdíl mezi “práskačem” (udavačem) a tím, kdo je pouze slušným občanem. Nahlásili byste policii, že váš soused bije svoji ženu?
A co když váš kamarád řídí opilý? Pokud se zachováte zbaběle a nikomu to nenahlásíte, tak si uvědomte, že svým mlčením můžete ublížit ostatním lidem. Spousta dopravních nehod, kde v hlavní roli hrál alkohol, dopadla špatně většinou pro lidi, kteří v krvi neměli ani kapku alkoholu. Tohle přece není spravedlivé, aby z nehody vyvázl zrovna ten, kdo ji svým lehkomyslným chováním způsobil.
Žalování u dětí
Děti neumí rozlišit, co je vhodné někomu říct a co si raději nechat pro sebe. Když děti žalují, většinou nechtějí žalovat, ale chtějí si tím prosadit své požadavky a zájmy. Následky, se kterými se bude potýkat druhé dítko, ale vůbec neberou v potaz. Můžete svému dítěti říct, aby se nestaralo o jiné děti. Ale děti to nedokážou zpracovat. Některé děti to dělají jen proto, aby rodiče nebo učitelé viděli, že jsou hodnější a milejší než dítě, na které úmyslně žalují. Dítě, které žaluje za účelem, aby se pochlubilo, že je šikovnější, byste nikdy neměli odměňovat za to, že vyzdvihuje špatné věci druhého dítka.
Žalobníček nesmí získat pocit, že za svoje chování bude odměněn. Ale druhému dítěti (viníkovi) dejte jasně najevo, že byste na něj stejně přišla i sama, aby věděl, že to neměl dělat. Naopak žalobníčka pochvalte, když přiběhne s informací, která jiné dítě či jinou osobu nějak ohrožuje na zdraví. Třeba: “Brácha leze z okna na střechu, říkala jsem mu, ať to nedělá, ale neposlechl mě.” Pokud je za žalováním skutečně dobrý úmysl, dítě v tom podporujte. Vysvětlete dětem, aby vždy nejprve přišli za vámi, abyste se vyhnuli případnému skandálu, když dítko místo za vámi, poběží za učitelkou či rovnou na policii.
Diskuze