Stres Určité napětí je vždy přítomno a náš organismus by ani dlouho nevydržel v prostředí bez určitého zatížení, jak dokázaly některé výzkumy.
Záleží však na intenzitě a častosti stresových podnětů. Jsou hranice, kdy stres náš organismus již nadmíru zatěžuje. Poměrně jednoduchou cestou, jak uklidnit své rozbouřené nitro, je pořídit si inteligentní plastelínu - více zde.
Stupně stresové zátěže Pokud jsou stresové podněty slabé, mohou působit dokonce zdravou tonizaci organismu a zvyšovat jeho odolnost a výkonnost. V každodenních situacích proto není záměrem vyloučit stres úplně, musíme snažit o rozumné ovládnutí stresové zátěže a řízení stresu. Proto při snižování stresu musíme mít vždy na paměti, že se musí jednat pouze o optimální a nikdy o maximální řešení.
Pokud je podnět - stresor středně silný, udržuje se fáze rezistence (odolnosti) organismu i po dlouhou dobu.
Při velmi silném stresoru dojde dříve nebo později k zhroucení vyrovnávací fáze a nastává vyčerpání organismu.
Fáze vyčerpání může ovšem nastat i ve fázi tzv. poplachové při velmi silném stresoru.
Určit hladinu, kolik stresu ve skutečnosti potřebujeme a jaké zatížení ještě zvládneme, je složité a odborníci to mohou zkoumat ještě řadu let.
Různé vnímání stresových situací V počátcích působení stresu pociťuje i řada lidí toto napětí jako radostně prožívanou situaci, která vede k výzvě. Výjimkou jsou případy, kdy realistický pohled na veškeré nahromaděné problémy berou již člověku sílu a odvahu k hledání problémů a ten realitu popírá, utíká nebo přechází v nepřiměřenou agresi.
Vlivem působení moderní společnosti se vyvinuly odvozené techniky reakcí na stres: Projekce nám např. pomůže se schovat za objektivní podmínky. Identifikaci využíváme při schovávání se za autoritu. Racionalizací hledáme rozumné vysvětlení neúspěchu. Dalšími jsou - trestání sebe sama, únik do izolace, regrese, fixace, potlačení či popření problému, ale také negativismus či pokus o sebevraždu. Sebediagnostika stresu Základem, který již může samotnou situaci řešit, je rozpoznání reality.
Je potřeba si odpovědět na otázky: Které faktory vám přinášejí nadbytečnou zátěž? Jaké situace a prostředí vás do stresu nejčastěji dostávají? Čím si sám způsobujete dodatečnou zátěž? Kdo z vašeho okolí vytváří stresové situace a negativně na vás působí? Sebediagnostika je důležitá. Pomůže vám zjistit, kdy ztrácíte kondici a co vám nejvíc bere životní energii. Můžete vyhodnotit pozorovatelné znaky a rozeznat tak, zda vy nebo někdo jiný, potřebujete pomoci. A jak poznat, že je to zrovna stres, co vás trápí? Typickými příznaky stresové situace jsou:
zrychlený tep prudké bušení srdce nadměrné pocení sucho v ústech chvění a třes celého těla hněv a výbuchy agresivity pocit bezmoci a beznaděje úzkosti Jak nám stres ubližuje? Dlouhodobé působení stresu se často projeví: únavou bolestmi hlavy špatným soustředěním agresivitou zažívacími potížemi nechutenstvím nebo naopak přejídáním sexuálními problémy až abstinencí deprese poruchy menstruace kožní problémy záněty tlustého střeva Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření je vrcholem negativních stresových situací - důsledek nezvládnutého stresu, do kterého se člověk může dostat krátkodobým intenzivním stresem nebo méně intenzivním stresem dlouhodobým.