Sezení dítěte podmíněno genetickou výbavou

Každé dítě má jinou genetickou výbavu, jiné vrozené dispozice. Na vývoji se kromě toho podílejí také další vlivy, a to především zdravotní stav a rodinné prostředí. To, jestli se dítě vyvíjí správně posuzuje dětský lékař na pravidelných preventivních prohlídkách.

Od sedmého měsíce už dítě nedokáže pasivně ležet na zádech a začíná se hodně přetáčet, v poloze na zádech zvedá hlavu, zvedá trup, opírá se o paže, lozí. Některé děti už v tomto období sedí, ale pokud tomu tak není, není důvod se tolik znepokojovat. Dítě se posadí samo až tehdy, pokud na to jeho motorické schopnosti i svalstvo budou připraveny. 

Motorika a svalstvo se vyvíjí u každého dítěte jinak. Cesta k samostatnému sezení vede přes „pasení koníčků”, vzpírání se na dlaních, až po pokusy dostat se na kolena. Pokud má dítě tendenci dávat si kolena pod sebe, je to příznak toho, že se již brzy posadí. 

Až bude zádové svalstvo dítěte dostatečně vyvinuté, bude dítě připraveno k samostatnému sezení. Pokud dítě samo od sebe není připraveno na sezení a je posazováno, trpí tím především páteř. Nejde o to, aby rodiče dítěti urychlovali vývoj tím, že ho budou posazovat sami. Dítě tak ztratí motivaci k samostatnému úsilí toho dosáhnout, protože nový zorný úhel pohledu je mu nabídnut zadarmo.

Dítě potřebuje dostatečný prostor pro své pokusy a prozkoumávání těla. Vhodné je vytvořit dítěti prostor na zemi na dece a nechat ho, ať samo zkouší pohyby. Omezte posazování v kočárku nebo v sedačce. Dítě vozte v kočárku raději v klečící poloze.