Vodní dýmka - Šíša

Vodní dýmka se poprvé objevila v Indii, kde původně sloužila ke kouření hašiše. V té době byla vyrobena primitivně z kokosové skořápky s provrtanou dírkou a zasunutým stéblem trávy. Popularita vodní dýmky se rozšířila do Iránu a následně do celého arabského světa. Svůj rychlý start dokončila v Turecku a její styl se nezměnil po další stovky let.

V Evropě a Americe se dostala vodní dýmka do podvědomí koncem 19. a začátkem 20. století. Později však nastoupil trend cigaret a s ním se na vodní dýmku poněkud zapomnělo. V současné době prožívá svůj druhý rozkvět. To je zapříčiněno díky vzniku velkého počtu čajoven a podobných zařízení.

Tabák, kterým se vodní dýmka plní má mnoho podob i chutí, což je spíše komerční záležitostí. Mísí se s medem nebo melasou, ovocnými přísadami a olejem.

Možná to nevypadá, ale princip vodní dýmky je velice jednoduchý. Když se potáhne z hadice, tak v nádobě na vodu vznikne podtlak, který táhne vzduch přes uhlík. Vzduch se průchodem přes uhlík zahřeje na asi 450°C a spaluje tabák. Kouř projde nádobou na vodu, kde se ochladí a pokračuje přes hadici do plic.

V tabáku do vodních dýmek je stejný obsah nikotinu jako v jiných tabácích. Jelikož má dýmka vodní filtrování, zůstává převážná část nikotinu ve vodě. Voda navíc kouř oslabuje, čímž nedráždí krk. Pravdou ovšem je, že vodní dýmka zdraví neprospívá, jelikož kouř se vdechuje až do plic.