Šikana u dětí V současnosti se hodně mluví o vzrůstajícím počtu agrese a násilí u dětí. Něco se svádí na televizi, počítačové hry, domácí výchovu, nedostatek času. Už malé děti dovedou být hodně kruté a v ponižování druhých vynalézavé. Šikanování je nutno brát jako poruchu vzájemných vztahů. Podle výzkumů je dvacet procent dětí šikanováno a čtyřicet procent vypovídá o tom, že se setkalo s nějakou formou šikany.
Oběť šikany Kdo jsou vlastně oběti šikany?
Ohrožené jsou děti, u kterých je patrná zranitelnost. Bývají to děti převážně introvertní, plaché. Děti, které nemají sklony k násilí.
Děti, které se nějakým způsobem odlišují od průměru (výškou, barvou vlasů nebo pleti, oblečením, váhou, názory..).
Šikanující si vždy na oběti něco najde – bude mu vyhovovat kterékoliv dítě, které bude mít pod kontrolou, nad kterým bude mít fyzickou nebo psychickou převahu.
Příznaky šikanovaného dítěte: Bývá zaražené, zamlklé, špatně spí a nechce mluvit o škole.
Nechce se mu chodit do školy, utíká do nemoci.
Z ničeho nic se mu začne zhoršovat prospěch.
Mívá potrhané a špinavé oblečení, šrámy, „ztrácí“ se mu peníze.
Šikana – kdo ji způsobuje? Většinou si lidé myslí, že šikanující děti jsou takové, které pocházejí z nevyrovnaného domácího prostředí (rozvrácené rodiny). Je pravda, že pokud má dítě dostatek lásky a bezpečí, bude mít malou potřebu vyhledávat tuto formu útlaku. Agresorem nemusí být jen neukázněné, hrubé dítě, ale také snaživí a skrytí trýznitelé. V řadě případů vystupují jako agresoři vzorné, inteligentní děti z dobře situovaných rodin. U tyrana časem jeho agresivita narůstá a je rafinovanější.
Jak pomoci? Oběť by měla začít smýšlet pozitivně a nebrat na sebe vinu. Musí si začít věřit. O tom promlouvá i řeč těla. Jinak působí dítě ustrašené a jinak dítě sebevědomé. Nejisté dítě má svěšená ramena, skloněnou hlavu, nejistou chůzi. Dítě by se mělo naučit chodit se vzpřímenou hlavou, s přímým pohledem před sebe. Dítě by se mělo naučit říkat NE, když se mu nebude něco líbit.
Důležité je posilovat v dítěti to, co umí a v čem vyniká. Upozornit na to.
Rodiče by měly s dětmi o těchto problémech mluvit. Dítě potřebuje vědět, že mu rodiče budou vždy naslouchat a že vždy najde u nich oporu, porozumění a dostatek lásky.
Šikana by měla být oznámena ve škole a měly by se hledat společné cesty k nápravě. Je možné vyhledat i pomoc psychologa.
Dítě musí vědět, že ubližovat, vysmívat a ponižovat se nesmí. Kromě oběti potřebuje často pomoc i agresor. Třeba bývá doma nepřiměřeně trestán, nebo šikanován svými rodiči. Za útokem bývá i nuda, snaha na sebe upozornit.
Hledejte důvod, co dítě vedlo k šikanování. Dítě by mělo mít stanoveny jasné hranice a rozumné cíle.
Jak mají postupovat učitelé: Získat svědky šikany.
Hovořit s obětí šikany a s těmi, kteří na šikanu upozornili.
Nikdy nekonfrontovat šikanujícího a oběť.
Zajistit ochranu oběti.
Závažné a skupinové násilí nahlásit policii. Spolupracovat i s psychologem a rodiči.