Lék antických lékařů - Podběl lékařský

Podběl byl znám již antickým lékařům, od nichž pochází i latinský rodový název Tussilago (tussis = kašel, ago = ženu, odháním), vyjadřující jeho příznivý účinek při kašli, zejména suchém, neboť vytváří na sliznici ochranný slizový povlak. Druhové jméno farfara je odvozeno od latinského far (= mouka) a ferre (= nésti) a vyjadřuje moučnatě bělavé zbarvení spodní strany listů, tvořené vlnitými chlupy.

Podbělu lékařskému se také říká koňksé kopyto, lopušice, podbělice, podbílek, babuška, mateří líčko, podkovka, babuše, bělice, devaterník, devětsil malý, májí, májík, malý lopuch, oko Kristovo, podbíl, podbiol, podhoráz, svalník, syn před otcem, zaječí lupen.

Květy podbělu lékařského sbíráme v květnu a v červnu.Listy sbíráme až v červenci. Květ podbělu schne velmi dobře. Sušíme jej rychle, ve vrstvě do 5 cm ve stínu nebo umělým teplem do 40°C. zahnědlé nebo odkvétající květy s chmýřím během sušení odstraňujeme. Dobře usušený květ si musí ponechat svou původní žlutou barvu.

Květ a listy obsahují převážně sliz (faradiol) a třísloviny, které určují jejich hlavní použití, dále byly v květech zjištěny glykosidní hořčiny, karotenoidy a stopy silice, obsažené i v listech, které navíc obsahují i fytosteroly a jiné látky.

Usušené květy a listy jsou součástí čajových směsí, používaných jako pomocný lék při chorobách dýchacích cest (záněty ústní dutiny, nosohltanu, bronchitida, angíny, chrapot, astma apod.) a také k usnadnění odkašlávání. Zevně se užívá jako antiflogistikum v obkladech při zánětu žil, na vředy, na špatně se hojící rány a na ekzémy.