Fobie a její druhy

Pacienti s fobií už jen při zmínce předmětu, ze kterého mají strach, začnou šílet a ztrácet kontrolu. Mají nutkání se těmto situacím vyhýbat nebo je s velkými obavami překonávat.

Lidé postižení agorafobií mají strach z veřejných prostranství, shluku lidí, cestování ve veřejných dopravních prostředcích nebo z opuštění domu. Jejich chorobný strach může vyvolat představa, že se jim udělá nevolno, jakmile vyjdou ven, že se dostanou do situace, ze které neuniknou nebo budou potřebovat pomoc. Pacienti s touto fobií se těmto situacím vyhýbají jak je to jen možné nebo vyžadují doprovod.

Agorafobií trpí častěji ženy (asi 2 krát více) než muži. Začíná obvykle po dvaceti letech věku. U dětí se agorafobie téměř nevyskytuje.

Při vzniku agorafobie hrají velkou roli dědičné dispozice. Fobii pak vyvolají zátěžové okolnosti.

Pacienti se sociální fobií mají strach ze zkoumavých pohledů, který vede k vyhýbání se kontaktu s lidmi. Tato fobie se projevuje strachem z kritiky a nízkým sebevědomím. Příznaků sociální fobie je mnoho, k těm nejčastějším patří červenání, pocení, třes rukou nebo nucení k močení.

Sociální fobií jsou častěji postiženy ženy než muži. Začíná obvykle v období puberty.

Mezi izolované fobie lze zařadit všechny fobie, které se vztahují ke konkrétní situaci.

Jedna z teorií vysvětluje vznik izolované fobie, pozůstatkem reakcí našich prapředků. Ty byly kdysi účelné, např. strach z velkých zvířat nebo hadů.