Řeč tváře

Svou sílu mají nejen slova, která pronášíme, ale také nevědomá gesta, pohyby a výrazy. I když zrovna tedy nemluvíme – nevědomky komunikujeme.
O mnohém našem rozpoložení vypovídá také výraz naší tváře, stejně jako pohyby těla a jeho jednotlivých částí.
Výraz své tváře samozřejmě nemůžeme stále kontrolovat. Mnohdy si myslíme, že vypadáme chytře, bystře, ale druzí si nás mohou interpretovat jinak.
Zkusme si vzít něco z hereckého cvičení mimiky.
Výraz tváře je velmi důležitý, protože při rozhovoru se většinu času dívám zrovna na tvář.

Řeč tváře na veřejnosti

Na veřejnosti (např. v zaměstnání) se snažíme „hlídat“ více než v osobním životě. Usilujeme o to, abychom vypadali zaujatě, nadšeně, přesvědčivě, sebevědomě, i když normálně bychom se tvářili zcela jinak.
Pokud se v zaměstnání setkáváme s lidmi, musíme si připomínat zásadu trpělivosti. To znamená, že s daným člověkem musíme vycházet za každých okolností a předstírat, že má pravdu.

Pozor bychom si měli dávat na společenský úsměv, který mnohdy vypadá hraně a nepřirozeně.
Zvláště dlouhotrvající strnulé úsměvy působí nevěrohodně. Úsměv působí falešně a nevěrohodně.
Při takovém úsměvu ukazujeme zuby, ale oči zůstávají nezměněny („nesmějí se“).
Pokud povaha našeho zaměstnání vyžaduje úsměv, je třeba se mu učit.
Úsměv musíme cvičit tak dlouho, až vypadá přirozeně a upřímně. Nebude-li tomu tak, je lepší raději se neusmívat.
Trik spočívá v tom, že úsměv vypadá spontánní pouze tehdy, pokud se usmívají i oči.
U většiny z nás rozeznáváme pouze dva výrazy tváře: úsměv a nešťastný výraz. A čím jsme starší, tak se tyto variace blíží do krajnosti (přispívají k tomu i mimické vrásky).
Základem bude poznání naší mimiky. Často se na sebe dívejte do zrcadla. Tvář v klidu vypadá většinou nešťastně.
Snažte se zjistit, jak vypadat profesionálně a důstojně, nikoliv depresivně. A jak bude vypadat výraz pobavený, cynický, sexy? Tímto průzkumem vlastního obličeje zjistěte, který výraz tváře působí nejlépe.

Zrakový kontakt patří vůbec k nejdůležitějším a je mocným prostředkem komunikace.
Užíváme-li ho málo, vypadáme nesebevědomě, úskočně, neklidně. Je-li ho však příliš, dáváme na odiv svou autoritu, až agresivitu.
Pohled do cizích očí je něco, co děláme bezděčně. Dokážeme tento zrakový kontakt udržet?
U očního kontaktu hraje roli to, jak často jej vyhledáváme, jak dlouho vydržíme neuhnout očima, koho kontaktujeme očima častěji.
Je obvyklé, že zrakový kontakt vyhledáváme častěji u lidí, kteří jsou nám sympatičtí.
Pohled z očí do očí s některými lidmi je nám nepříjemný – většinou je tomu tak proto, že užívají příliš slabý, nebo naopak příliš silný zrakový kontakt.
Během rozhovoru se lidé na sebe vzájemně dívají průměrně jednu až dvě třetiny času.
Pokud se tento čas prodlužuje, projevuje se tak vzájemná náklonnost, důvěra nebo zamilovanost.
Cítíme-li se při rozhovoru nepříjemně, uhýbáme očima.
Pokud se zaujetím nasloucháme, díváme se partnerovi přímo do očí.
Díváme-li se stranou, když na nás někdo hovoří, a upřeně se na něj díváme během své odpovědi, vypadá to, že nás nudí jeho názory, kdežto svoje považujeme za určující.
Pokud během komunikace se naše oči zatoulávají i k jiným částem obličeje (k ústům, k zubům) vypadá to, že flirtujeme.

V zaměstnání bychom měli kontakt očima používat častěji a výrazněji tehdy, pokud nám chybí sebedůvěra a průbojnost.
Vyzkoušejte svou mimiku tváře před zrcadlem. Říkejte si, že jste sebejistí a snažte se neuhnout očima.
Vyhledejte přítele, s kterým se cítíte příjemně. Střídejte se v pokládání otázek a odpovídání a udržujte zrakový kontakt. Zaměřte se i na nepříjemné situace – jak se tvářit, žádáme-li o peníze, nebo se svěřujeme se svým trápením.
Při komunikaci s více lidmi, se snažte kontaktovat očima všechny stejně dlouhou dobu. Střídejte pohledy. Pokud někoho vítáte, nebo se seznamujete, udržujte zrakový kontakt po celou dobu mluvení. Mluvte pomalu a klidně. Snažte se usmívat.
Chcete-li někoho oslovit, řekněte nejdříve jeho jméno a vyčkejte, až se vaše pohledy setkají. Méně sebejistí lidé se nemusí ale cítit příjemně. Nebuďte příliš přísní.