Začínáme adventem
Vánocům předchází advent, což jsou čtyři neděle před svátky. Je to období zdrženlivosti, kdy lidé mají rozjímat, a proto se nekonají svatby ani jiné hlučné sešlosti. Advent pochází z latinského slova adventus, což znamená přicházející. Od dob papeže Řehoře I. se tak označuje doba příprav na příchod Ježíše.
Pohanské oslavy
Prapůvod Vánoc lze najít v antickém Římě, kde se v období od 17. do 24. prosince konaly tzv. saturnálie, oslavy boha setby a plodnosti Saturna. Během těchto sedmi dní oslav konce roku, slunovratu, se setkávaly rodiny a přátelé ve vilách ozdobených rostlinami a girlandami a navzájem se obdarovávali figurkami z chlebového těsta nebo z pálené hlíny.
Když Julius Caesar zavedl místo starořímského tzv. sluneční neboli juliánský kalendář, který se stal základem našeho současného kalendáře, slunovrat nesprávně připadl na 25. prosinec /správně se měl konat 21. prosince/.
Oslavy narození Spasitele
Křesťanské vánoční svátky vznikly na popud papeže Liberia, který roku 354 n. l. rozhodl, že 25. prosinec se bude slavit jako den narození Ježíše Krista, i když jeho přesné datum narození neznáme.
Předtím nebo i souběžně se ve stejné době oslavoval slunovrat. Křesťanství vnímá Krista jako „světlo světa“, takže asociace ze zimním slunovratem, znovuzrozením slunce se přímo nabízela.
V této době křesťanská církev zavádí kalendář svátků, které mají nahradit pohanské rituály, jako byly saturnálie, slavené Římany, germánský svátek mrtvých nebo keltský slunovrat. U některých zvyků spojených s Vánocemi se dnes dá už jen těžko vystopovat jejich původ a smysl.
Diskuze