Paralympiáda - jaká je její historie?
Název pochází ze spojení anglických slov paraplegics - ochrnutý a olympics - olympijské hry.
Závody handicapovaných sportovců vznikly původně pro postižené vojáky z druhé světové války. U jejich zrodu stál anglický neurochirurg Sir Ludwig Guttmann, který prosazoval, aby i lidé upoutaní na invalidní vozík měli možnost sportovat, a začal pro ně organizovat hry na místní úrovni. Jeho přáním bylo, aby i postižení sportovci měli své olympijské hry. To se podařilo. První letní paralympijské hry se konaly v Římě v roce 1960, zimní pak v švédském Örnsköldsviku roku 1976. Od letních paralympijských her v Soulu roku 1988 jsou OH i paralympijské hry organizovány v jednom městě.
Hry pro postižené
Paralympijské hry se konají jednou za čtyři roky po olympijských hrách (letních i zimních) a řídí je Mezinárodní paralympijský výbor. Jsou určeny pouze lidem s fyzickým handicapem. Soutěžící se na paralympiádě utkávají ve třech hlavních skupinách postižení: tělesném (nejčastěji poúrazové stavy včetně amputací), spastickém (centrální poruchy hybnosti, např. vlivem mozkové obrny) a zrakovém.
Lidem s duševním postižením jsou určeny Světové hry speciálních olympiád; hluchým a nedoslýchavým sportovcům Deaflympics.
Poslední paralympiáda
Už 13. paralympiáda se konala v Pekingu od 6. do 17. září 2008. Zúčastnilo se jí kolem 4000 sportovců ze 148 zemí, pro které bylo připraveno celkem 471 sad medailí. Českou republiku reprezentovalo 56 zástupců - a byli úspěšní. V osmi z celkového počtu dvaceti sportů nakonec získali 27 medailí, čímž obsadili 16. místo v celkovém pořadí zemí. Z českých reprezentantů byla nejúspěšnější plavkyně Běla Hlaváčková, která získala dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Dvojnásobným šampionem se stal rovněž cyklista Jiří Ježek, jenž byl navíc jednou druhý.
Další letní paralympijské hry se budou konat roku 2012 v Londýně.
Postižení sportovci
Sportovci soutěžící na paralympiádě mají za sebou různé osudy: někdy je příčinou jejich handicapu nemoc, jindy nehoda a nezřídka také válka. Své by o tom mohli vyprávět zástupci Afghánistánu nebo Kambodže, kteří přišli o nohy kvůli nastražené mině, bývalí sovětští veteráni, kteří bojovali v Afghánistánu, nebo sportovci z Blízkého východu.
Ekonomická diskriminace
I když je na paralympiádě zastoupeno mnoho států, liší se jak počtem reprezentujících sportovců, tak hlavně jejich sportovním vybavením a technickým zázemím. Pro sportovce z rozvojových zemí, např. z Afriky, je vybavení jejich západních kolegů nedostupné, což vysvětluje jejich menší účast v soutěži i méně sportovních úspěchů.
Lesk a bída paralympiády
Postižení sportovci dokážou konkurovat také svým zdravým soupeřům. Důkazem je jihoafrická plavkyně Natalie du Toitová, která na „normálních" olympijských hrách v Pekingu skončila v závodě dálkového plavání na 10 kilometrů šestnáctá, a na paralympiádě suverénně zvítězila.
Na druhé straně i paralympionici jsou jenom lidi, a proto se lze na paralympiádě - i když v mnohem menší míře než mezi zdravými sportovci - setkat s pozitivním dopingem. Důvodem je často finanční motivace za vítězství v soutěži nebo skutečnost, že pro některé postižené sportovce se účast na paralympiádě stala smyslem jejich života, kterému podřizují vše - i zbytky svého zdraví.
Diskuze