Footbag - hakisakové šílenství

Footbag – z historie

Na tuto zdánlivě nevinnou hru přišli v roce 1972 John Stalberger a Mike Marshall téměř omylem. Společně se rychle pro hru nadchli a doufali, že ji rozšíří mezi veřejnost. Nazvali ji "Hack the Sack"(kopej pytel). S pomocí dalších založili National Hacky Sack Association. Postupem času přibývala spousta nadšenců a nový sport se zrodil.

Footbag se dělí na dva sporty: "Freestyle" a "Síť".

Footbag – FREESTYLE

Jedná se o artistickou formu tohoto sportu. Při soutěžích se dělí na jednotlivce a dvojice, muže a ženy, středně pokročilé a profesionály. Jedná se o jakýsi "tanec s míčkem", složený z mnoha nepostřehnutelných, rychle probíhajících prvků. Freestyle je tedy velmi obtížný pro hodnocení. Proto jsou hráči posuzováni podle:

• choreografie
• obtížnosti
• různorodosti
• provedení

Vystoupení je komponováno do hudby, každý prvek má jiné hodnocení. Jsou bodováni také za originalitu a kreativnost. Důležitá je schopnost hráče udržet footbag co nejdéle ve vzduchu.

Footbag – SÍŤ

Kurtová hra, určená pro jednotlivce nebo dvojice. Hráči kopou footbag přes 1,5 m vysokou síť. Pravidla pro dvojice jsou hodně podobná volejbalovým: na každé straně jsou hráčům povoleny tři doteky. U jednotlivců už to jsou jen dva doteky. Hráči smečují footbag přes síť s použitím podrážky boty, placírky nebo vnější části boty. Jako ve volejbale bod získává ten, který podává. Hra se může hrát do 11 nebo 15 bodů a musí se zvítězit s dvoubodovým náskokem.

Boty na footbag

Na footbag se používají boty z tenkého materiálu s tenkou podrážkou pro tlumení dopadů. Noha musí být co nejvíce citlivá, aby hráč mohl ovlivnit i ty nejmenší nuance při práci s míčkem.

Pokud si teenageři kolem vás často pohrávají s "hakisakem" a vy jen kroutíte hlavou, dopřejte jim to. Tento sport je velmi kreativní a zábavný. Vyžaduje velkou dovednost, mrštnost a soustředění.